U slavnostního stolu muž prohlásil, že odchází za mladou a krásnou ženou, přičemž svou manželku přede všemi ponížil. Odpověď ženy však přítomné šokovala.
Viktor si byl jistý, že tento večer pro něj bude začátkem nového života. Seděl u stolu jako pán domu, s herkou v ruce a samolibým úsměvem. Vedle něj – jeho matka a sestra. Matka se dívala na syna s hrdostí, jako by byl hrdina, a sestra každou chvíli kontrolovala telefon, předstírajíc, že je jí to jedno, ale ve skutečnosti sledovala každé jeho gesto.
V Viktorově kapse ležel telefon. Byly tam zprávy od jiné ženy – mladé, drzé, která mu slibovala „skutečné city“. V duchu už se s manželkou rozloučil. Vyškrtl ji ze života.
Manželka stála u okna. Nesedala si. V bytě to vonělo pečenou kachnou a těžkým parfémem tchyně. Vzduch byl hustý, lepkavý, jako před bouřkou. Manželka cítila, jak se v ní všechno svírá, ale její tvář zůstávala klidná. Už dávno pochopila: tento večer je divadlo.
Viktor se hlasitě a nuceně smál. Pil drahou whisky, vyprávěl stejný příběh, který manželka slyšela už desítkykrát. Pak práskl dlaní do stolu a vyštěkl: — No tak, co tam stojíš? Nalij víno.
Mrkl na matku. Ta si okamžitě povzdychla a předstírala soucit: — Můj ubohý chlapec… Jak to všechno táhneš sám na sobě. Sestra se uchechtla a udělala si selfie s pozadím stolu.
Viktor vstal. Upravil si sako. Zaklepal vidličkou o sklenici. Všichni utichli. Začal mluvit měkkým, téměř sladkým hlasem. Vyprávěl, jaké dárky koupil matce a sestře. Připomněl, kdo je tady živitel. Kdo platí. Kdo rozhoduje.
Pak se podíval na manželku. Pohled byl chladný. Cizí. — Už takhle dál nemůžu, — řekl. — Jsem unavený. Podávám žádost o rozvod. Udělal pauzu a dodal, jako by si ten okamžik vychutnával: — Mám jinou. Mladou. Živou. Brzy letíme na Bali. Moji blízcí můj výběr schvalují. Už pro mě nejsi nikdo.
Ticho začalo být ohlušující. Bylo slyšet, jak bzučí lednička.
— Byt ti, budiž, nechám, — prohodil Viktor, jako by dělal obrovskou laskavost.
Manželka mlčky přistoupila ke stolu. Nalila si šampaňské. Vypila ho a začala mluvit. Její odpověď zničila všechny, kteří v tom domě byli … Pokračování v prvním komentáři ‼️😱👇👇👇
— Skvělé, — řekla.
Viktor dokonce znejistěl. Matka si úlevně vydechla.
— V tom případě se i já zbavím nepotřebného, — pokračovala manželka klidným hlasem. — Dům je můj. Auto je také moje. Podívala se přímo na Viktora. — A firma, pokud jsi náhodou nezapomněl, je také napsaná na mě. Sám jsi všechno přepsal na mé jméno. Aby po tobě nešel berňák. Pamatuješ?
Sestra prudce zvedla hlavu. Tchyně zbledla.
— Takže teď, — pokračovala, — nemáš nic. V místnosti bylo takové ticho, že bylo slyšet tikání hodin. Manželka přistoupila ke dveřím. — A teď všichni ven z mého domu. Okamžitě.
— Ty ses zbláznila?! — vyskočil Viktor. Otevřela dveře dokořán. — Máte přesně dvě minuty. Pak volám policii.
Tchyně začala křičet, sestra se vrhla sbírat věci. Manželka brala bundy, kabáty, tašky a házela je na chodbu. — Rychleji. — Hlas byl chladný. — Už tu nejste nikdo.
Viktora vystrčili jako posledního. Dveře se zabouchly. Zámek zacvakl. 😦😐😐
