Aby se pomstil své ženě, prodal manžel svou část domu prvnímu bezdomovci, kterého potkal, a sám odletěl s milenkou k moři: vůbec však netušil, jaké překvapení pro něj manželka připravila ․․․
— Seznam se, drahá, to je náš místní bezdomovec, — řekl manžel s hnusným úšklebkem, otevřel dokořán dveře a vpustil do bytu hubeného, zarostlého muže ve staré bundě. — Od nynějška bude žít v našem domě. Krm ho, myj ho, dej mu nové oblečení. Můžeš se za něj klidně i vdát. — Co to vyvádíš? O čem to vůbec mluvíš? — manželka zbledla.
— Už jsem z tebe unavený, — mávl rukou. — Odcházím k jiné, k mladší a krásnější ženě. A ty tady shnij, je mi to fuk. Z tohoto manželství jsem potřeboval jen syna, a ten už je dospělý, můj život je ještě předemnou. Ahoj, drahá. Den předtím manžel narychlo sepsal u známého notáře smlouvu: svou polovinu bytu skutečně prodal „prvnímu potkanému“ — bezdomovci Viktorovi, kterého odchytil u supermarketu a koupil za láhev a pár tisíc. Manželovi to připadalo jako geniální pomsta: manželka teď musela podle zákona sdílet bydlení s tulákem. Předal Viktorovi zažloutlou složku s dokumenty, práskl dveřmi a za pár hodin už seděl v letadle vedle své namalované milenky a snil o moři a novém životě. Když se však manžel vrátil domů, čekala ho strašná pomsta od opuštěné manželky. Pokračování v prvním komentáři 😱‼️‼️‼️👇👇👇
Když se za ním zabouchly dveře, manželka několik minut jen tak stála na chodbě a poslouchala, jak v koupelně kape kohoutek. Pak se zhluboka nadechla a otočila se k hostovi. — Jak se jmenujete? — zeptala se unaveně.
— Viktor, — odpověděl muž a trapně přešlapoval z nohy na nohu. — Já… odejdu, kdyby něco.
— Ne, Viktore, — řekla manželka jemně. — Teď se půjdete osprchovat, najíte se a pak si promluvíme. Za pár hodin před ní neseděl špinavý bezdomovec, ale unavený, avšak zcela normální muž v její staré sportovní mikině. Manželka rozložila na stůl papíry, které žmoulal v rukou. — Chápete, — řekla, — podle dokumentů jste teď majitelem poloviny bytu… ale sám víte, že vás prostě jen využil. Viktor provinile sklopil oči. — Říkal, že je mu to jedno, hlavně když vám zkazí život…
— Ale mně to jedno není, — odpověděla manželka pevně. — Udělejme to takto: pomůžu vám dostat se z ulice, zařídíme vám pokoj v azylu, koupíme oblečení a vy na mě ten podíl přepíšete. Férově. Za týden už seděli u notáře. Viktor podepsal darovací smlouvu, dostal od ní slušné peníze a doporučení do rehabilitačního centra.
Manželka se mezitím věnovala i dalším věcem: sbalila věci svého muže do pytlů na odpadky a odevzdala je do stejného azylu, a auto přepsala na sebe. Do jeho kanceláře zavolala sama: klidně vysvětlila, že její manžel se v poslední době chová divně, zapomíná důležité věci, prodává majetek za babku, opustil rodinu a odletěl neznámo kam. Vedení vyvodilo závěry rychle: „nespolehlivý“ zaměstnanec byl dočasně postaven mimo službu a následně propuštěn.
Manžel se o tom dozvěděl až po dvou týdnech, když u moře došly peníze a karta najednou přestala fungovat. Milenka to nevydržela a odletěla dříve — nestála o problémy. Uražený a naštvaný se vrátil domů, jistý si tím, že teď „všechny postaví do latě“. Když však přišel k vchodu, nepoznal vlastní dům: na dveřích bytu byl jiný zámek. 😱😮😮😐
