Král položil své dceři na hlavu zvláštní železnou přilbu a pevně ji uzamkl s pokynem, že nikdo v království až do svatby nesmí vidět její pravou tvář. Když však byl nakonec nalezen ženich a v den svatby byla přilba odstraněna, celý palác ztuhl hrůzou při pohledu na to, co se pod ní skrývalo․․ 😱😮
Když princezně Elině bylo šest let, v celém království se odehrál podivný incident, na který lidé vzpomínali ještě mnoho let. Ten den král nařídil svolat do paláce nejlepší kováře a tesaře a večer byla do komnat malé princezny přinesena těžká dřevěná a železná maska-přilba. Zakrývala celou hlavu dívky. Vpředu zůstaly jen úzké štěrbiny pro oči a malý otvor u úst, aby mohla jíst a pít.😐😦
Na přilbě visel masivní železný zámek a klíč nosil král neustále na krku a nikomu ho neukazoval. Pouze královna věděla, proč to své dceři udělal. O několik měsíců později vážně onemocněla a zemřela, a s ní zmizel i poslední člověk, který znal pravdu.
Od té doby princezna nosila tuto podivnou přilbu.
V paláci se začaly šířit ty nejděsivější zvěsti. Někteří říkali, že se dívka narodila s hroznou deformací, kterou král skrývá před světem. Jiní byli přesvědčeni, že na ni padla dávná kletba. Další šeptali, že král v jejím obličeji spatřil něco strašlivého a navždy ji od lidí izoloval.
Ale nikdo nevěděl nic jistě.
Sluhové se báli na princeznu i jen pohlédnout. Když procházela chodbami paláce, všichni okamžitě utichli. Dívka téměř nikdy nemluvila, zřídka chodila do zahrady a vždy se držela stranou. Jen občas ji služebnictvo pozdě večer slyšelo tiše hrát na staré piano v prázdné síni paláce.
S léty strach jen rostl.
Několikrát se dvořané pokusili zjistit pravdu. Jeden kovář se jednou pokusil vyrobit kopii klíče, když král spal, ale ráno byl vyhnán z království. Mladá služka se v noci pokusila nahlédnout pod přilbu, když princezna usnula v křesle u krbu, ale druhý den beze stopy zmizela z paláce. Poté už nikdo neriskoval.
Král stále opakoval stejnou větu:
— Přilbu si sundá jen v den své svatby.
Ale roky plynuly a ženich se nenašel.
Žádný princ nechtěl pojmout za ženu dívku, jejíž tvář nikdy nikdo neviděl. Mnozí se báli, že pod přilbou se skrývá něco strašlivého. Někteří otevřeně říkali, že nechtějí spojit svůj život s kletbou.
Král stárnul a byl stále pochmurnější. Uvědomoval si, že jednou zemře a jeho jediná dědička zůstane sama.
A pak jednoho dne přijel do království mladý princ jménem Richard. Byl synem zchudlého panovníka a dobře věděl, že sňatek s královou dcerou mu může navždy změnit život. Mnozí ho považovali za šílence, když oznámil, že je ochoten si vzít dívku v železné přilbě.
Ve městě se lidé přeli dnem i nocí.
— Dělá to jen kvůli trůnu.
— Ne, jen chce znát pravdu.
— A co když uvidí nestvůru?
Svatba však byla naplánována.
V den obřadu byla obrovská katedrála plná lidí. Pod vysokými kamennými klenbami hořely stovky svíček a podél červeného koberce stáli nejbohatší a nejvlivnější hosté království. Všichni čekali na jediný okamžik.
Když se dveře konečně otevřely, nastalo takové ticho, že bylo slyšet praskání svíček.
Král vedl svou dceru k oltáři sám.
Měl těžký tmavě červený plášť s kožešinou a princezna šla vedle něj v nádherných bílých šatech se stříbrnou výšivkou. Její hlavu však stále zakrývala tatáž dřevěno-železná přilba se zámkem, kterou nosila celý život.
I princ byl viditelně nervózní. Když se dívka přiblížila, několik vteřin nedokázal odtrhnout pohled od podivné masky.
Kněz začal třesoucím se hlasem obřad a pak nastal okamžik, na který všichni čekali.
Král pomalu vytáhl starý klíč zpod šatů.😐😮
V katedrále okamžitě zaznělo šepotání. Někteří hosté dokonce vstali, aby lépe viděli.
Ruce starého krále se viditelně třásly, když vložil klíč do zámku. Ozvalo se těžké kovové cvaknutí.
Pak král velmi pomalu sundal přilbu z hlavy své dcery. A v tu chvíli celá katedrála ztuhla. Někdo zalapal po dechu. 😮😐😦 Žena upustila sklenici na kamennou podlahu. A princ ustoupil šokem o krok zpět. Protože pod přilbou bylo…
Pod přilbou nebyla žádná deformace, žádné jizvy ani nic děsivého.
Naopak.‼️‼️‼️
Princezna byla neuvěřitelně krásná. Tak krásná, že lidé na ni několik vteřin jen mlčky zírali, jako by nevěřili vlastním očím. Měla dlouhé zlaté vlasy, světlou pleť a neobvyklé světlé oči, které okamžitě upoutaly pozornost.
Nejvíce však hosty vyděsilo něco jiného. Na její tváři nebyla žádná emoce. Dívala se na lidi zcela prázdným a chladným pohledem, jako by v ní za ty roky něco zemřelo.
Princ se jí pokusil usmát, ale ona se na něj ani nepodívala.
Poté se jeden ze starých rádců neudržel a tiše se zeptal krále:
— Ale proč… proč jste takovou dceru celý život skrýval?
Starý král dlouho mlčel a pak velmi tiše odpověděl:
— Protože jsem viděl, jak se muži dívali na její matku. Kvůli její kráse začínaly války, zrady a vraždy. Nechtěl jsem takový osud pro svou dceru.
Poté náhle poklekl uprostřed katedrály a rozplakal se.
A princezna poprvé po mnoha letech promluvila. Pomalu se podívala na otce a tiše řekla:
— Nezakryl jsi mou tvář… zakryl jsi celý můj život.
Pak se otočila a odešla sama z katedrály, zanechala za sebou prince, hosty i svého otce.
Říká se, že o několik dní později opustila palác navždy. Někteří tvrdili, že ji viděli v dalekých severních zemích, jiní říkali, že žila mezi obyčejnými lidmi pod jiným jménem.
