Sedmiletá dívka si všimla, že ji sleduje neznámý muž v černém oblečení: ale místo toho, aby šla domů, udělala něco nečekaného…
Sedmiletá dívka se vracela domů po vyučování. V rukou nesla školní tašku s křivě vyčnívajícími sešity a na rameni šátek, který jí pořád sklouzával. Dvůr byl tichý a prázdný. Jen u vchodu stál někdo.
Byl to vysoký muž v dlouhém černém kabátu. Jeho tvář byla částečně skryta šálou a vyhrnutým límcem, ale i to stačilo, aby vypadal děsivě. Zdálo se, že někoho čeká. Občas se rozhlédl kolem a pak znovu upřeně hleděl na dům.
Dívce začalo být úzko. V hlavě jí vyvstala slova otce.
Muž si jí všiml. Jeho pohled se stal těžkým, ostražitým. Udělal několik kroků vpřed, jako by kontroloval, jestli nejsou poblíž svědci. Ulice byla prázdná: žádní chodci, žádná auta. Dívka cítila, jak jí srdce divoce bije v hrudi a dlaně se jí potí. Muž zrychlil krok.
Otočila se — už byl velmi blízko. Dívka zběsile rozhlédla po schodišti. A najednou udělala něco, co dokonce muže v černém šokovalo. Díky tomu zůstala dívka naživu a neporušená.
Napadlo ji: „Světlo! Hluk!“
Najednou rozsvítila všechny lampy na schodišti a osvětlila temný vchod a ze všech sil bubnovala pěstmi na nejbližší dveře.
— Pomoc! Pomoc! — její hlas se třásl panikou.
Echo se rozneslo po vchodu. Muž v černém na okamžik ztuhl, jako by nečekal, že dítě bude jednat tak rozhodně.
V tu chvíli se dveře otevřely a na prahu se objevil statný muž v domácím oblečení. Za ním se mihla postava ženy.
— Co se tady děje? — přísně se zeptal, nejdříve se podíval na dívku a pak na podivného cizince.
Muž v černém se polekal, oči se mu roztáhly překvapením. Otočil se a téměř běžel pryč z vchodu, mizíc v temnotě dvora.
Dívka stále třásla, tiskla k sobě aktovku, ale uvnitř cítila hrdost. Vzpomněla si na otcova slova a udělala přesně to, co bylo potřeba. A to jí zachránilo život. 😕😕😕😕
