V balení mouky jsem našla něco divného: rozhodla jsem se rozbalit celofán a zjistit, co je uvnitř… a když mi došlo, co to je, byla jsem v naprostém šoku.
Jen jsem chtěla upéct chleba. Úplně obyčejný, domácí, jako vždycky. Otevřela jsem nový pytlík – neoznačený, levný, koupila jsem ho na trhu od nějakého chlápka, který mě ujišťoval, že „mouka je jako od babičky z vesnice“. Trochu jsem jí nasypala do mísy, projela ji rukou – a najednou prsty narazily na něco tvrdého. Nebyla to hrudka ani kamínek. Něco dlouhého, pevného, cizího. Srdce se mi nepříjemně sevřelo. Opatrně jsem začala odhrabovat mouku a z bílého prachu se objevil balíček obalený tenkým celofánem, celý od mouky, jako by ho tam někdo schválně schoval. Byl podlouhlý, nerovnoměrný, s nějakými zvláštními záhyby. V hlavě mi okamžitě naskočily ty nejhorší myšlenky. Kontraband. Zakázané látky. Někdo používá takové balíčky k převozu nelegálních věcí a já prostě vzala ten první, co mi přišel pod ruku.
Ruce mi zastudily, na hrudi se mi sevřelo. Na vteřinu jsem dokonce pomyslela na to, že to všechno vyhodím a zapomenu, jako by se nic nestalo. Ale vyhodit to znamenalo nechat to někomu jinému. A co když je tam opravdu něco nebezpečného? Opatrně jsem balíček vzala, položila ho na papírové utěrky jako důkaz a dlouho se na něj dívala, aniž bych se odvážila na něj sáhnout. Zdálo se mi, že když ho otevřu, už nebude cesty zpět. Prsty se mi třásly, když jsem začala rozmotávat celofán. Nejdřív se objevil tmavý okraj, pak pevný povrch pokrytý bílým nánosem mouky. Ztuhla jsem a upřeně se dívala, snažila se pochopit ten tvar. A teprve po pár sekundách mi to došlo… Byla to klobása.
Suchá, tmavá, tuhá, zjevně už dávno vysušená turecká klobása, prostě zabalená do fólie, která se nějakým způsobem ocitla uvnitř pytle s moukou. Stála jsem uprostřed kuchyně, držela ji v rukou a nevěděla, jestli se mám smát, nebo zuřit. Všechno napětí náhle opadlo, ale místo úlevy přišel jiný pocit – nepříjemný, lepkavý. Protože pokud v pytlíku s moukou klidně leží cizí klobása, tak kdo ví, v jakých podmínkách se to všechno balí, kdo to dělá a co všechno se ještě může dostat dovnitř. Od toho dne už nikdy nekupuji potraviny u neznámých prodejců, i kdyby vypadaly sebevíc „domácí“ a „přírodní“. 🤦♀️🤦♀️🤦♀️🤦♀️
